Zpátky do klidu

12.02.2021

Je 7 ráno, teď bych běžně chystala oblečení, které si můj milovaný syn vezme do školky. Místo toho sedím v křesle a píši tento krátký článek. Vzbudila jsem se s tím, že potřebuji vypsat všechny emoce a co tyto těžké energie, které jsou ve vzduchu přinášejí. Nejsou jen u vládních rozhodnutí a na politické sféře u nás i ve světě. Děje se to i u nás u každého jednoho z nás. Ať už je to strach z omezování z nesvobody nebo se nám otevírají staré rány minulosti, které se zdály být zapomenuté. 

I u mě tyto dny otevřeli hlubokou ránu, strach obavu. Když mi dva dny zpět bylo smskou oznámeno, že můj syn zůstává u otce. A ať si dělám co chci a dopsáno k tomu situace je vážná. Nějak mi před očima proběhlo vysílání našeho pana ministra. Brala jsem to jako další z mnoha výhružek a zastrašování a jako běžný den, kdy je mi dovoleno mít mého syna jsem se vydala do školky. Při pohledu na jeho prázdnou skříňku na mě šli mdloby, školnice mi potvrdila, že syn ve školce nebyl. Opravdu mi bylo špatně pocity hněvu, vzteku bezmoci se linuly ven a proudy slz nešly zastavit. Tentokrát to nebyla výhružka. V zápětí mi zvoní telefon. Paní sociální pracovnice mi oznamuje, že otec syna nahlásil vážnou věc k ním a ať se k tomu vyjádřím. Další výmysl, jeho velmi plodné fantazie. Nestačí, že v minulosti už mě označil snad za vše, co by mohlo vést k odebrání práv. Již jsem byla označena za: alkoholičku, feťačku, blázna (to se velmi špatně vyvrací), lehkou ženu) Ale teď už zvolil opravdu nechutný a těžký kalibr - tvrzení, že mého malého kloučka prodávám k pedofilním službám už je nehorázný vrchol ledovce. Zpět k telefonu ze "sociálky" Paní můžete mi k tomu říct své, prý bráníte otci ve styku se synem (ja mu bráním? On mi ho nedal dle domluvy) , prý ho máte neustále v práci ve své hospodě, kde o něho není v žádném případě postaráno, prý jste ho nechala samotného s vašim novým partnerem, který si dovolil být u něho při koupání v koupelně. Odpovídám ji trochu bezmocným trochu výrazným stylem: že jsem se opravdu nedopustila ničeho, co by mělo mému dítěti ublížit. Doporučila mi, ať můj nový přítel se drží raději dál. At komunikuji s otcem, když má syna. A že asi není vhodné brát ho do mé kavárny, kde je dětský koutek, kde je sál na cvičení, kde mu připravím teplý čaj a toast. To jako myslí vážně. V této době, kdy je vše zavřené a do práce mohu jen na chvíli do okénka? A můj syn to bere jako zpestření. Zeptala jsem se ji, co tedy mám dělat. Chladná odpověď domluvte se s otcem. Super díky paní nestranná. 

Můj vztek mi úplně konsternuje tělo, cítím křeče v žaludku, záda jako po epiduralu. Chvíli si lehnu do klubíčka na gauč a snažím se trochu uklidnit. Protože vím a znám, že když se člověk uklidní ve stresové situaci a zaměří pozornost jinam, kolikrát dění nabere jiný smířlivější směr. Takový pocit bezmoci je nepopsatelný. Po chvilce přece jen vidím řešení. Ve vší slušnosti jsem se rozhodla, jít za novou přítelkyní otce mého syna. Je nedaleko, Ahoj zdraví mě ve dveřích. Ahoj odseknu, s otázkou kde je ten magor, mi odpovídá, že žádného nezná. A že se se mnou nebude bavit. Nenapadlo mě než ukázat smsky, které mi posílá její přítel (můj bývalý). Je trochu v šoku, když si pročítá jak mi psal a lákal mě, abych se k němu vrátila. Mým slovům nevěří domnívá se, že jsem také blázen a manipulátor. Ve zprávách, kterých jsou stovky se dočítá co mi je schopný její přítel posílat. Například dort, který pekl stejnou fotku poslal mě i ji a oběma nám poslal kousek na ochutnání. Zvedá telefon a volá svému milému, mě vyhodí pryč. Ale ja to nevydržela a šla jsem zpět, protože sakra chci vědět, kde je můj syn. Z telefonu se linou milá vábivá slova, ale miláčku víš, že je manipulátorka a že si to vymyslela. To je přece vše smazané je to minulost, žij teď. Ta ......... ... ...... .......raději použiji několik teček, ať si jde p.chat za těma svýma. Paní mi po chvíli odpoví, že do našeho syna se plést nebude, že ji to nezajímá a není to její starost. Chápu. Ještě si vyfotí pár zpráv se slzami v očích, co mi její drahý přítel poslal. Samozřejmě bych ji chtěla pomoci, protože jsem podobné situace zažila několikrát, ale vím že není pomoci. Večer bude vše v pořádku a smsky jsou přece fotomontáž a všichni okolo lžou -  i mě vždy tvrdil. 
Večer po konzultaci s advokátkou odcházím na policii. po několika hodinách výslechu a sezení v prázdné místnosti, mi oznámí, že dokud nerozhodne soud nemůžou nic dělat. Soud se již vleče přes 2,5 roku.

Opět proudy slz, panika, vztek, bezmoc stavy, které k ničemu nevedou. Doma se uklidňuji, zkouším meditaci, píši si s kamarádkami, protože přece jen sdílení a utěcha pomáhají. Jen to nedržet v sobě. 

Druhý den, se probouzím se zvláštním klidem vím, že vše dopadne dobře. Je mi smutno, ale nezbyvá než využít volný čas pro sebe. uklidňuji se mírným jogovým protažením, uklidnující hudba a meditace. To, že bych ničila své tělo a mysl v křeči bezmoci a strachu, by zase uškodilo mě. Není snadné převést myšlenky do pohody a pozitivního modu. Podařilo se to alespoň z části. Synovi se dovolat nemůžu a tak budu číst, odpočívat a psát. Vím uvnitř sebe, že vše zlé je pro něco dobré. Všechny podobné události a podpásovký mi nakonec při zpětném pohledu přinesly nějaké milé posuny. Potvrdilo se mi to jíž tolikrát v minulosti. Teď se těším jaký výsledek pozitivní toto vše přinese. 

Nedovol strachu Tě ovládnou, Věř sama v sebe. :)